Lesní šikana

Ve Zverimexu: „Potřebuji štěnice, blechy, pavouky a šváby!”
„???”
„Stěhuji se a podle smlouvy musím zanechat byt ve stavu, jak jsem ho převzal!”

Sedí takhle dvě mouchy na lejně a jedna z nich si... prdne. Ta druhá se na ni tak divně podívá a říká: „No fuj, to musíš teď, při jídle?”

Po lese chodí strašně naštvaný medvěd. Všude okolo sníh, mrzne až praští. Medvěd tu kopne do jedličky, tam do zajíce, vlkovi rozbije hubu a při tom si mrmlá: „Proč jsem kurva v září pil to kafe...?!”

Zajíc běhá po lese. Potká veverku, jak kouří jointa a povídá: „Veverko, co to děláš! Celý život máš před sebou a takhle si ho ničíš. Pojď si raději zaběhat, uděláš tím něco dobrého pro sebe.”
Veverka na to: „Máš pravdu, zajíci.”
Zahodí jointa a běhá s ním. Jak tak běží, potkají lišku, která zrovna natahuje perník do stříkačky. A zajíc zase: „Liško, co to děláš! Celý život před sebou a takhle se ničíš. Pojď si radši zaběhat.”
Veverka se přidá: „Liško, podívej, já těch jointů taky nechala. Udělej taky to správné rozhodnutí. Nenič si zdraví!”
Liška se nakonec poddá: „Máte pravdu, jak jsem mohla být tak slepá.”
A všichni tři běží dál. O kus dál potkají vlka, jak tahá herák natvrdo. Zajíc spustí: „Vlku, co to děláš! Nenič si zdraví, pojď si raději zaběhat.”
Veverka s liškou ho taky přemlouvají: „Podívej, vlku, zajíc nás taky svým čilým zdravým pohybem přesvědčil, že jsme s tím přestali.”
Vlk na to: „To se nedivím, že zajíc vypadá tak zdravě, čile. Von, když si dá extázi, je pak moc hyperaktivní!”

Přijde jelen na bungee-jumping a ptá se: „Jsem tu správně? Slyšel jsem, že se tu skáče na laně!”

Vážená paní zmije, Vaše dcera neprošla dopingovým testem!

Starší paní si kupuje papouška a usměje se na něj: „Tak co, ty hlupáčku, umíš mluvit?”
„A co ty, čarodějnice?” odvětí papouch. „Umíš létat?”

Býčí zápasy.
„Podívejte, slečno, toreador!” ukazuje stará Španělka krásné Angličance.
Lady se koukne a ptá se: „A kdo je kdo? Tore je ten býk a Dor ten chlap, nebo opačně?”

Malý, tak osmiletý chlapec si v drogerii vybírá prací prášek. Vezme pětikilové balení a nese ho k pokladně. Pokladní se ho s úsměvem ptá: „Copak, chlapečku, máš hodně špinavého prádla?”
„Ne, žádné prádlo. Psa.”
„Ale chlapečku, psa bys měl mýt něčím jiným. Tenhle prášek je hodně silný. Pejskovi by se mohlo udělat špatně a dokonce by mohl i umřít.”
Chlapeček si to nedal vymluvit, rezolutně postavil krabici na pult a vytáhl peníze. Pokladní to vzdala a chlapeček spokojeně odešel.
O týden později se chlapeček objevil s lístečkem na velký nákup. Když se ptal paní pokladní, kde najde lak na vlasy, ta se mezi řečí ptá, co dělá jeho pejsek. Chlapeček nasadí smutný výraz a povídá: „Pejsek mi umřel.”
Pokladní nechce chlapečkovi psychicky ubližovat, a tak mu řekne, že jí to velice mrzí, ale neodpustí si dodat: „Ale říkala jsem ti, že ten prací prášek nebyl dobrý nápad.”
„Nemyslím si, že mu ublížil ten prací prášek.”
„Ne? A co ho tedy zabilo?”
„No, myslím, že to bylo to odstřeďování.”

Jdou takhle dva chlapi v parku proti sobě. Jeden z nich má na vodítku dva přerostlé pitbuly, sotva je udrží, a druhý takového pískově žlutého, divně vypadajícího psa. Začnou se spolu bavit a nakonec se dohodnou, že je na sebe pustí, aby zjistili, kdo má doma lepší rasu. Oba zavelí svým miláčkům Trhej!, a pak už jen sledují kouli šedivých a žlutých nohou a ocasů.
Po chvilce se najednou mela utiší a v kaluži krve a hromadě chlupů stojí lehce poškrábaný žlutý pes. Bývalý majitel pitbulů se chytne za hlavu a lamentuje: „Sakra práce, šedesát papírů a dva roky piplání v čudu. Chlape, co to je za rasu? Kde jste to koupil?”
„Víte, já ani nevím, co je to za rasu. Já ho dostal od známých, když to bylo ještě štěňátko. Akorát mu pořád stříhám ty divný dlouhý chlupy, co mu rostou kolem krku!”